Není Lada jako Lada...
8. 10. 2024 -
... zobrazit více
Vánoční jarmark ve Staré papírně...
8. 10. 2024 -
... zobrazit více
Mikulášské dílničky...
8. 10. 2024 -
... zobrazit více
Ibn Al-Nafis University for Medical Sciences is a private educational institution, established based on the decision of
(Škoda Muzeum)
Muzeum jsme navštívili minulý týden. Některé exponáty jsou ojedinělé. Celkově je muzeum velmi pěkné a vystavené exponáty
(Muzeum historických vozidel a ...)
Toto muzeum s majitelem panem Chaloupkou již zaniklo. Mají ho nyní nový majitelé.
(Muzeum betlémů Kryštofovo Údol...)
Bylo to dost kruté, pro slabší povahy trochu horší, ale kdo je vážně odvážný, tak to zvládne.
(Muzeum mučících nástrojů)
Dobrý den,
uváděné informace otevírací doby a výše vstupného nejsou aktuální. Muzeum již není pobočkou Muzea Karlovy Va
(Muzeum Žlutice)
Památník je znovu otevřený od 16.9.2023, výstava Umění knihtisku a bratrská tiskárna v Kralicích, otevřeno středa - nedě
(Památník Bible kralické - Mora...)
Technické muzeum - Muzeum Těšínska
Adresa:
K Muzeu 89
Petřvald 73541
Kraj Moravskoslezský
Telefon: +420 596 541 092
Web: http://www.muzeumct.cz
E-mail: petrvald@muzeumct.cz
Otevírací doba
ÚT-PÁ 8.00-12.00, 12.30-16.30
SO 9.00-13.00
NE 13.00-17.00
OD 1. 4. 2014 Z TECHNICKÝCH DŮVODŮ ZAVŘENO DO KONCE ROKU 2014
K Muzeu 89
Petřvald 73541
Kraj Moravskoslezský
Telefon: +420 596 541 092
Web: http://www.muzeumct.cz
E-mail: petrvald@muzeumct.cz
Otevírací doba
ÚT-PÁ 8.00-12.00, 12.30-16.30
SO 9.00-13.00
NE 13.00-17.00
OD 1. 4. 2014 Z TECHNICKÝCH DŮVODŮ ZAVŘENO DO KONCE ROKU 2014
Vstupné:
Děti do 6 let zdarma
Děti (6–15 let), studenti 15 Kč
Důchodci 15 Kč
Dospělí 30 Kč
Rodinné vstupné (2+2) 60 Kč
Školní skupiny 10 Kč/žák
Držitelé průkazek ZTP, ZTP/P, ISIC, ITIC, KMT, IYTC – 50% sleva
Pracovníci muzeí a galerií, členové AMG, ICOM, novináři, pedagogický doprovod a průvodce osoby s průkazem ZTP/P – zdarma
Děti do 6 let zdarma
Děti (6–15 let), studenti 15 Kč
Důchodci 15 Kč
Dospělí 30 Kč
Rodinné vstupné (2+2) 60 Kč
Školní skupiny 10 Kč/žák
Držitelé průkazek ZTP, ZTP/P, ISIC, ITIC, KMT, IYTC – 50% sleva
Pracovníci muzeí a galerií, členové AMG, ICOM, novináři, pedagogický doprovod a průvodce osoby s průkazem ZTP/P – zdarma
 |
 |
 |
Kouzelný svět tramvají
Tramvaj nás provází již třetím stoletím. Od svých prvních krůčků až po současnost naplňuje touhu lidí zkrátit vzdálenost mezi městy, vesničkami a lidmi, přání bezpečně, rychle a pohodlně cestovat ať již za prací nebo za poznáním v potřebné četnosti a prostorové dostupnosti. Tramvaj je symbolem technického pokroku, která má také v dnešní době v oblasti přepravy osob své nezastupitelné místo a budoucnost. V minulosti i současnosti ovlivňuje stavební charakter měst a patří k jejich koloritu, vnáší poezii do našich životů.
Na Ostravsku a Karvinsku se tramvajová doprava stala fenoménem, který obsáhl tramvaje normálního rozchodu (1435 mm) a tramvaje úzkorozchodné (760 mm). Tramvaje zajišťovaly přímé propojení nejvýznamnějších sídel ostravsko-karvinského uhelného revíru.
Stavebním provedením i režimem provozu se úzkorozchodné veřejné dráhy pohybovaly na pomezí tramvaje a místní dráhy. Některé tratě byly vedeny téměř výhradně po vlastním tělese a silniční komunikace jen protínaly, velikost a provedení vozidel odpovídalo spíše železnici. V oblasti mezi Ostravou, Bohumínem a dnešní Karvinou existovaly čtyři provozy veřejných drah rozchodu 760 mm. Nejstarší z nich byla městská dráha v Bohumíně provozovaná jako jediná veřejná úzkorozchodná dráha na území dnešní ČR postupně v koňské, parní i elektrické trakci (1902). Následovala trať Hrušov-Polská Ostrava, která se později stala součástí Slezských zemských drah. V roce 1909 vznikl subjekt Místní dráha Ostrava-Karviná, o tři roky později Slezské zemské dráhy. Bohumínský provoz byl koncesován jako malodráha (Kleinbahn), ostatní tři byly založeny jako místní dráhy (Localbahn). Přechod do kategorie drah pouličních či drobných se uskutečnil během 2. světové války a umožnil provozovatelům některé daňové úlevy a změkčení požadavků na technické povedení a stav vozidel.
Sloučením původně samostatných provozovatelů hromadné dopravy na základě zákona o komunálních podnicích vznikl Dopravní podnik města Ostravy. Předchozí zmíněné dráhy byly již součástí DPMO, když v roce 1953 do něj byly začleněny jako poslední drobná dráha Vítkovice - Zábřeh (Vítkovice - Zábřeh pískové doly) a místní dráha Mariánské hory - Brušperk (Zábřeh pošta - Hrabová Ščučí) s rozchodem kolejí 1435 mm, které do té doby patřily Vítkovickým železárnám. Skutečnost, že řada tramvajových tratí obou rozchodů ležela mimo vlastní území města Ostravy, byla jedním z důvodů jejich likvidace v 60. - 80. letech 20. století. Značná část příměstských autobusových linek zůstala ve správě nově vzniklého podniku ČSAD Ostrava, respektive jeho závodů v jednotlivých okresech.
Počátkem 50. let došlo k poslednímu rozšíření úzkorozchodné sítě a vytvoření dalších rozvojových záměrů. Již v roce 1961 byl zastaven provoz na nejmladší části dráhy od nádraží v Karviné do sídliště Stalingrad Karviná. Definitivní konec úzkorozchodných tramvají přinesl rok 1973. Normálně rozchodné tramvaje provozoval a provozuje rovněž Dopravní podnik Ostrava. Jejich základem se staly tratě parní tramvaje, vybudované Společností brněnských místních drah. Společnost zahájila v roce 1894 provoz na trati od tehdejšího Severního nádraží v Přívoze (dnes Ostrava - hlavní nádraží) přes Moravskou Ostravu do Vítkovic. V roce 1901 byly tratě parní tramvaje elektrifikovány. V pozdějších letech se pro ostravský provoz B.L.E.G. začal používat název Mährisch Ostrauer Local Bahnen (M.O.L.B). Další vývoj a osudy tramvajových drah přiblíží množství exponátů, pohlednic, nákresů i plánků, které je možno ve stálé expozici shlédnout. A funkční model tramvajového vozu ev. č. 7 M.D.O.K. nás všechny zve k projížďce minulým stoletím.
Tradice hornictví
Černé uhlí je jedním z úžasných darů přírody. Jeho existence, objev a následné využití přineslo lidem netušené možnosti, ohromující průmyslový rozmach i změnu životního stylu. Černouhelné hornictví je součástí každodenního života obyvatel Těšínského Slezska už po více než dvě staletí. První nesmělé krůčky a nálezy uhlí byly učiněny a písemně doloženy v údolí Burňa v Polské (dnes Slezské) Ostravě v roce 1763, o 13 let později pak v Karviné.
Expozice seznamuje s dolováním černého uhlí, s jeho počátky i technickým pokrokem v dobývání, řadou důlních podniků, životem v koloniích, těžbou uhlí v současnosti, změnami krajiny a dalšími zajímavostmi. Představuje hornické tradice i slavnosti, které jsou dodnes živé a které jsou spojeny s hornickými kapelami a spolky. Expozice znázorňuje hornický život v celé jeho každodennosti i pestrosti.
Tramvaj nás provází již třetím stoletím. Od svých prvních krůčků až po současnost naplňuje touhu lidí zkrátit vzdálenost mezi městy, vesničkami a lidmi, přání bezpečně, rychle a pohodlně cestovat ať již za prací nebo za poznáním v potřebné četnosti a prostorové dostupnosti. Tramvaj je symbolem technického pokroku, která má také v dnešní době v oblasti přepravy osob své nezastupitelné místo a budoucnost. V minulosti i současnosti ovlivňuje stavební charakter měst a patří k jejich koloritu, vnáší poezii do našich životů.
Na Ostravsku a Karvinsku se tramvajová doprava stala fenoménem, který obsáhl tramvaje normálního rozchodu (1435 mm) a tramvaje úzkorozchodné (760 mm). Tramvaje zajišťovaly přímé propojení nejvýznamnějších sídel ostravsko-karvinského uhelného revíru.
Stavebním provedením i režimem provozu se úzkorozchodné veřejné dráhy pohybovaly na pomezí tramvaje a místní dráhy. Některé tratě byly vedeny téměř výhradně po vlastním tělese a silniční komunikace jen protínaly, velikost a provedení vozidel odpovídalo spíše železnici. V oblasti mezi Ostravou, Bohumínem a dnešní Karvinou existovaly čtyři provozy veřejných drah rozchodu 760 mm. Nejstarší z nich byla městská dráha v Bohumíně provozovaná jako jediná veřejná úzkorozchodná dráha na území dnešní ČR postupně v koňské, parní i elektrické trakci (1902). Následovala trať Hrušov-Polská Ostrava, která se později stala součástí Slezských zemských drah. V roce 1909 vznikl subjekt Místní dráha Ostrava-Karviná, o tři roky později Slezské zemské dráhy. Bohumínský provoz byl koncesován jako malodráha (Kleinbahn), ostatní tři byly založeny jako místní dráhy (Localbahn). Přechod do kategorie drah pouličních či drobných se uskutečnil během 2. světové války a umožnil provozovatelům některé daňové úlevy a změkčení požadavků na technické povedení a stav vozidel.
Sloučením původně samostatných provozovatelů hromadné dopravy na základě zákona o komunálních podnicích vznikl Dopravní podnik města Ostravy. Předchozí zmíněné dráhy byly již součástí DPMO, když v roce 1953 do něj byly začleněny jako poslední drobná dráha Vítkovice - Zábřeh (Vítkovice - Zábřeh pískové doly) a místní dráha Mariánské hory - Brušperk (Zábřeh pošta - Hrabová Ščučí) s rozchodem kolejí 1435 mm, které do té doby patřily Vítkovickým železárnám. Skutečnost, že řada tramvajových tratí obou rozchodů ležela mimo vlastní území města Ostravy, byla jedním z důvodů jejich likvidace v 60. - 80. letech 20. století. Značná část příměstských autobusových linek zůstala ve správě nově vzniklého podniku ČSAD Ostrava, respektive jeho závodů v jednotlivých okresech.
Počátkem 50. let došlo k poslednímu rozšíření úzkorozchodné sítě a vytvoření dalších rozvojových záměrů. Již v roce 1961 byl zastaven provoz na nejmladší části dráhy od nádraží v Karviné do sídliště Stalingrad Karviná. Definitivní konec úzkorozchodných tramvají přinesl rok 1973. Normálně rozchodné tramvaje provozoval a provozuje rovněž Dopravní podnik Ostrava. Jejich základem se staly tratě parní tramvaje, vybudované Společností brněnských místních drah. Společnost zahájila v roce 1894 provoz na trati od tehdejšího Severního nádraží v Přívoze (dnes Ostrava - hlavní nádraží) přes Moravskou Ostravu do Vítkovic. V roce 1901 byly tratě parní tramvaje elektrifikovány. V pozdějších letech se pro ostravský provoz B.L.E.G. začal používat název Mährisch Ostrauer Local Bahnen (M.O.L.B). Další vývoj a osudy tramvajových drah přiblíží množství exponátů, pohlednic, nákresů i plánků, které je možno ve stálé expozici shlédnout. A funkční model tramvajového vozu ev. č. 7 M.D.O.K. nás všechny zve k projížďce minulým stoletím.
Tradice hornictví
Černé uhlí je jedním z úžasných darů přírody. Jeho existence, objev a následné využití přineslo lidem netušené možnosti, ohromující průmyslový rozmach i změnu životního stylu. Černouhelné hornictví je součástí každodenního života obyvatel Těšínského Slezska už po více než dvě staletí. První nesmělé krůčky a nálezy uhlí byly učiněny a písemně doloženy v údolí Burňa v Polské (dnes Slezské) Ostravě v roce 1763, o 13 let později pak v Karviné.
Expozice seznamuje s dolováním černého uhlí, s jeho počátky i technickým pokrokem v dobývání, řadou důlních podniků, životem v koloniích, těžbou uhlí v současnosti, změnami krajiny a dalšími zajímavostmi. Představuje hornické tradice i slavnosti, které jsou dodnes živé a které jsou spojeny s hornickými kapelami a spolky. Expozice znázorňuje hornický život v celé jeho každodennosti i pestrosti.
