Dílnička Hurá prázdniny...
31. 5. 2023 -
... zobrazit více
Hlavolamy...
30. 5. 2023 -
... zobrazit více
Muzejní noc...
30. 5. 2023 -
... zobrazit více


Stálá výstava je krásná a lze si ji v klidu vychutnat i nafotit. Poté se občerstvit ve stylovém bistru. Kdo ale chce vid
(Muzeum US veteránů)
Máte-li zájem o oděvy 60,70,80 let. Ozvěte se. Maturkaničová Blanka
(Muzeum Kouzlo starých časů)
Dobrý den, prosím v kolik hodin začíná 9.3. přednáška o Estonsku? Nepodařilo se nám to najít. Děkuji Bodollová
(Městské muzeum a galerie Nepom...)
Stránka "armypark.wbs.cz" nefunguje vůbec, stránka "armypark.cz" už taky neplatí.
Základní vstupné do muzea je uvá
(Muzeum vojenské techniky ARMY ...)
Dobrý den, chci se zeptat, zda se u Vás dají dohledat nějaké záznamy o vzniku hasičských sborů okresu Žďár n. S. Konkré
(Hasičské muzeum CHH Přibyslav...)
Mohu jedině doporučit! Mile mě překvapilo, že se jedná o rodinou sbírku, kterou si předávali po generace.
(Pražské muzeum míšeňského porc...)

Muzeum dřevěného porcelánu v Držkové
Adresa:
Držková 131
Držková 76319
Kraj Zlínský
Telefon: 721881520
Web: http://www.muzeum-drzkova.cz
E-mail: lubomir.marusak@seznam.cz
Otevírací doba
Celoročně. Vhodné je však dopředu zavolat.
Držková 131
Držková 76319
Kraj Zlínský
Telefon: 721881520
Web: http://www.muzeum-drzkova.cz
E-mail: lubomir.marusak@seznam.cz
Otevírací doba
Celoročně. Vhodné je však dopředu zavolat.
Vstupné:
Vstupné dobrovolné
Vstupné dobrovolné

Muzeum v Držkové zachycuje dřívější podomáckou výrobu dřevěného nářadí a náčiní na Valašsku a může se pochlubit rozsáhlou sbírkou jednak starých nástrojů, jednak hotových výrobků, ale i předmětů týkajících se historie obce Držkové. Držkovou naleznete 20 km severně od Zlína.
Dřevo hrálo v dřívějších dobách výsadní roli v životě držkovských občanů. Držková byla odjakživa nesmírně chudým krajem. Ne nadarmo se říkalo, že je zde „konec chleba a začátek kameňa“, protože chudá políčka, posetá balvany, neposkytovala výživu ani pasekářům, natož lidem z vlastní obce. Proto, oč Držkovjany připravila chudá pole, to jim musely vynahradit hory. Díky rozlehlému katastru obce, který je z velké části tvořen lesy, se v Držkové, podobně jako v dalších okolních obcích Podřevnicka, rozvinula podomácká výroba dřevěného nářadí a náčiní, lidově také zvané dřevěniny. Učitelé a faráři, tedy jediná inteligence, která se v obcích nacházela, až ctnostně nazývala tyto lidové výrobky dřevěným porculánem. Ovšem nesmíme si přestavovat nějaké dílny, nebo manufaktury. Každý výrobce, ať už měl práci se dřevem jako hlavní zdroj obživy, nebo jen jako sezónní přivýdělek, pracoval venku před stavením. Jen když byla krutá zima nebo nepohoda, stěhoval se do kůlny nebo přímo do světnice. Se dřevem pracoval nejen otec, ale do výrobního postupu byly zapojeny děti, ba i hospodyně. Každý dělal tu část výrobního postupu, na kterou fyzicky a zručně stačil. Jak už bylo zmíněno, hlavním zdrojem materiálu byly držkovské hory. Stromy si většinou vybíral každý výrobce sám, protože ze zkušeností, které se dědily z otce na syna, už poznal dřevo i „nastojáka“ (tj. přímo na rostoucím stromu), zda bude na výrobu vhodné a zda půjde lehce opracovat a štípat. Nejčastěji bylo používané dřevo bukové (na lopaty, lopatky šustáky, dénca), smrkové (na šindely a v bednářství), lipové (na troky, kadlby), jasanové (na výrobu vidlí, lepáků), ale i jiné. Důležité byly také samozřejmě nástroje na opracování dřeva. Před průmyslovou výrobou některých nástrojů všechno potřebné nářadí vyráběl místní kovář. Přesto zůstalo mnoho typů nástrojů, které strojově nikdy vyráběny nebyly. Podle způsobu, jak na nástroje lidská ruka působí, je můžeme rozdělat do několika skupin: nástroje, na které působí člověk úderem (různé sekery, dláta, také motyčka kopačka, krňa), tahem (nejrůznější pily a pilky, pořízy různých tvarů a velikostí, škobly, škrabky, šindelářské výstruhy, hoblíky), rotací (točáky, nebozezy, soustružnické nože). Kromě kovaných železných nástrojů se používaly dřevěné šablony, kružidla, přichycovadla a za vůbec nejdokonalejší a dosud stále nenahraditelný nástroj/pomůcku, používanou téměř při každém výrobním postupu, je považována dřevěná stolice zvaná také strýc. Tato „stolica“ sloužila k přidržování a upevňování obráběného výrobku.
V muzeu jsou k vidění téměř všechny nástroje, které se používaly k výrobě dřevěniny, a i hotové výrobky, které svědčí o důmyslnosti a zručnosti podomáckých výrobců v Držkové.\r\n
Dřevo hrálo v dřívějších dobách výsadní roli v životě držkovských občanů. Držková byla odjakživa nesmírně chudým krajem. Ne nadarmo se říkalo, že je zde „konec chleba a začátek kameňa“, protože chudá políčka, posetá balvany, neposkytovala výživu ani pasekářům, natož lidem z vlastní obce. Proto, oč Držkovjany připravila chudá pole, to jim musely vynahradit hory. Díky rozlehlému katastru obce, který je z velké části tvořen lesy, se v Držkové, podobně jako v dalších okolních obcích Podřevnicka, rozvinula podomácká výroba dřevěného nářadí a náčiní, lidově také zvané dřevěniny. Učitelé a faráři, tedy jediná inteligence, která se v obcích nacházela, až ctnostně nazývala tyto lidové výrobky dřevěným porculánem. Ovšem nesmíme si přestavovat nějaké dílny, nebo manufaktury. Každý výrobce, ať už měl práci se dřevem jako hlavní zdroj obživy, nebo jen jako sezónní přivýdělek, pracoval venku před stavením. Jen když byla krutá zima nebo nepohoda, stěhoval se do kůlny nebo přímo do světnice. Se dřevem pracoval nejen otec, ale do výrobního postupu byly zapojeny děti, ba i hospodyně. Každý dělal tu část výrobního postupu, na kterou fyzicky a zručně stačil. Jak už bylo zmíněno, hlavním zdrojem materiálu byly držkovské hory. Stromy si většinou vybíral každý výrobce sám, protože ze zkušeností, které se dědily z otce na syna, už poznal dřevo i „nastojáka“ (tj. přímo na rostoucím stromu), zda bude na výrobu vhodné a zda půjde lehce opracovat a štípat. Nejčastěji bylo používané dřevo bukové (na lopaty, lopatky šustáky, dénca), smrkové (na šindely a v bednářství), lipové (na troky, kadlby), jasanové (na výrobu vidlí, lepáků), ale i jiné. Důležité byly také samozřejmě nástroje na opracování dřeva. Před průmyslovou výrobou některých nástrojů všechno potřebné nářadí vyráběl místní kovář. Přesto zůstalo mnoho typů nástrojů, které strojově nikdy vyráběny nebyly. Podle způsobu, jak na nástroje lidská ruka působí, je můžeme rozdělat do několika skupin: nástroje, na které působí člověk úderem (různé sekery, dláta, také motyčka kopačka, krňa), tahem (nejrůznější pily a pilky, pořízy různých tvarů a velikostí, škobly, škrabky, šindelářské výstruhy, hoblíky), rotací (točáky, nebozezy, soustružnické nože). Kromě kovaných železných nástrojů se používaly dřevěné šablony, kružidla, přichycovadla a za vůbec nejdokonalejší a dosud stále nenahraditelný nástroj/pomůcku, používanou téměř při každém výrobním postupu, je považována dřevěná stolice zvaná také strýc. Tato „stolica“ sloužila k přidržování a upevňování obráběného výrobku.
V muzeu jsou k vidění téměř všechny nástroje, které se používaly k výrobě dřevěniny, a i hotové výrobky, které svědčí o důmyslnosti a zručnosti podomáckých výrobců v Držkové.\r\n
